Soluňáci

Tentokrát bylo oproti dřívějším setkáním pár změn. Setkání nebylo od pátku do soboty, ale do neděle, bohoslovců bylo pět – Kája, kterého známe už od dřív, Míra, Tomáš, Martin Šujan a Michal Seknička. Bohoslovci Martin Hönig a Michal Cvingráf na setkání už nejezdí, Martin totiž studuje v Římě a Michalovi to už nevychází kvůli studiu.

                V 16:30 jsme začali mší. Po té jsme šli na faru, kde jsme se rozdělili na skupinky, které měli jednotlivé dny na starost vaření a úklid po jídle. Jedna skupinka šla připravit večeři, ostatní si hráli nebo povídali. Během večeře dorazili poslední soluňáci, takže nás bylo s bohoslovci 15. Po večeři nám Míra přednášel o rytířství. Povykládal nám o původu slova rytíř, o tom, kdo měl právo titul udělovat, jak se dal získat, co to obnášelo, o vlastnostech, které by měli rytíři mít, o zbraních, různých seskupeních a o mnohých dalších zajímavých věcech. Poté jsme se odebrali do kostela, kde jsme se pomodlili večerní chvály. Potom jsme se vrátili na faru a uložili k spánku.

                V sobotu ráno jsme se pomodlili v kostele ranní chvály, nasnídali se a měli přednášku o symbolice při mši svaté. Řekli jsme si o symbolice barev při mši: bílá znázorňuje radost, čistotu, používá se při slavnostech, pohřbech a kněží a dětí, při slavnostech Panny Marie (někde se používá modrá, ale ta je jen doplňková k bílé). Červená znázorňuje oheň a utrpení, používá se při slavnostech Ducha Svatého, mučedníků a utrpení Krista. Zelená znázorňuje naději, používá se v mezidobích. Fialová je barva pokání a očekávání, používá se v půstu, adventu, při mších za zemřelé. Zlatá barva se dá použít místo všech barev, krom fialové. Růžová je barva radostná, používá se málo - 2x do roka, nebo vůbec. Dále jsme si povídali o postojích při mši – klečení symbolizuje pokoru a úctu, sezení je postoj naslouchání a soustředěnosti, stání znázorňuje hrdost a odhodlanost. Také jsme si zopakovali, v jakém pořadí se jde při liturgickém průvodu a kde se co v kostele nachází. Když přednáška skončila, odebrali jsme se k obědu. Odpoledne jsme si zahráli několik zajímavých her. Ve dvě hodiny jsme uložili do hrobu jednoho pána a následovala mše svatá. Po ní jsme měli přednášku o bibli. Řekli jsme si například, že ani dospělý člověk zpravidla nerozumí všemu. Když něčemu nerozumíme, měli bychom si najít vysvětlení třeba na internetu, někoho se zeptat, někdy je vysvětlení přímo v bibli. Také jsme dostali úkol přečíst si 1. a 2. kapitolu Samuelovu a 1. a 2. Lukášovu, připravit si otázky ohledně toho, čemu nerozumíme a na dalším setkání se zeptat. Když skončila přednáška, zahráli jsme si zajímavou hru: rozdělili jsme se na dvě skupiny, jeden ze skupiny se posadil vždy zády ke zdi, na kterou se promítalo. Nejprve se promítala jména biblických osob. Členové skupiny danou osobu popisovali a jeden sedící na židli měl uhodnout, o koho jde (to vše do 10 s – i když se to uhodlo dřív, další jméno se zobrazilo až po 10 s). Vyhrála skupina, která jich uhodla víc. Potom se promítali události – například svatba v Káně Galilejské, Nanebevstoupení…….tentokrát ale členové skupiny událost bez mluvení předváděli. Vyhrála skupina, co v určitém čase dokázala předvést a uhodnout více událostí. Po té jsme měli adoraci v kostele, večeři, podívali jsme se na film o templářském rytíři a šli jsme spát.

                V neděli jsme se opět pomodlili ranní chvály a nasnídali se. Po snídani jsme měli nácvik na mši (měli jsme mši s průvodem, kadidlem……abychom si předvedli látku ze soboty v praxi). Následovala samotná mše. Po ní měl přednášku na faře o. Marek. Bavili jsme se o P. Stanislavu Krátkém, který nedávno zemřel, o jeho heslech a kázáních. Heslo, které je dobré pro někoho, komu se do něčeho moc nechce je: „Ano a rád, i když je to těžké.“ Když máme pokušení, poprvé je můžeme odhánět normálním „Ne!“, když toho nenechá – „Vůbec ne!“ a nakonec – „Táhni!“. Nebo můžeme, když nám ďábel našeptává, odpovídat: „Tvá slova jsou jen klam, svůj jed si vypij sám.“ Při rozmýšlení, jestli máme udělat něco, co není úplně správné, si můžeme říct: „Soudek medu, kapka jedu, v tomhle s váma nepojedu.“ Další věty, při které si člověk má uvědomit, že jak by měl žít: „Ať tvář Kristova září v našich tvářích.“ a „Boží oko všechno vidí, toho nikdo neošidí.“ Pro povzbuzení: „Nejsme sami, andělé jsou s námi.“ a „Naše síla – radost z Hospodina.“ P. Stanislav taky říkal, že bychom si měli každý vybrat 1 desátek a ten se modlit nejčastěji, dříve, než ostatní desátky a rozjímat nad ním. Už dříve, na jedněch exerciciích nám o. Marek říkal také jednu jeho povídku: „Byla nebyla jednou jedna stará vzdělaná myš. Rozhodla se, že je načase poučit mladé myšky jak to chodí ve světě, mimo jejich skrýš. A tak je vzala do spíže. Řekla všem: „Tak, tady si můžete vzít, co chcete, najezte se dosyta, ale pozor, tohle to je past na nás myši, je v ní voňavoučký sýr, který vás má přilákat, ale nesmíte si k němu ani přivonět, jinak vás tam past zabije.“ Myši se tedy rozeběhly všude po spíži, jen stará myš zůstala u pasti, říkala si: „Já jsem stará, zkušená, já už si snad můžu aspoň přivonět.“ A tak si přivoněla a sýr tak nádherně voněl, že ji to donutilo jít ještě blíž. Najednou, ani si nevšimla jak, zavadila o pastku a ta sklapla. Myšky se seběhly kolem, a když viděli, co se stalo, řekli si tiše: „Ani přivonět.“... A podobně je to s hříchem, k tomu ANI PŘIVONĚT!“ Také jsme si řekli, jak si brát příklad z obyčejných věcí. Když se zeptáme například: „Co nám říká kámen?“ – „Buď kámen.“ To znamená být pevný, odolný… Znamená to, že si z obyčejných věcí můžeme udělat vzor, když si vezmeme jejich nejlepší vlastnosti. Také jsme si řekli větu, s kterou se dá předejít zklamání: „Nic jsem nečekal, a jsem mile překvapen.“ To znamená například, když na nějaké soutěži nebudeme čekat, že nějak moc uspějeme, buď aspoň nebudeme zklamaní, nebo budeme mile překvapeni, stejné je to nejen u soutěží. Po přednášce nás bohoslovci zavolali na oběd, po kterém následoval úklid a odjezd domů.