Soluňáci

Advent
Pochází z latinského slova "adventus", které znamená "příchod".
V roce 336 Římané začali slavit svátek Adventus Divi (Příchod Božského), na počest výročí panovníkova nástupu. Křesťané však nechtěli uctívat lidského panovníka jako boha, a proto si v zimě roku 354 zavedli svátek Adventus Domini (Příchod Páně). Termín 25. prosince zvolili podle pohanského svátku slunovratu, který se slavil od roku 274 a určil ho císař Aurelián jako den natalis solis invicti (Zrození nepřemožitelného Slunce či Narození věčného slunce) nebo také sol invictus (neporaženého slunce).
Stejným datem oslav narození Spasitele a zimního slunovratu spojila církev tento svátek i s uctíváním věčného světla - věčné vítězství života nad smrtí a světla nad tmou, i proto měl při původních svátcích zvláštní význam oheň.
Z Říma tradice oslav Příchod Páně (narození Krista) pronikla nejen do katolických evropských zemí, ale také do Asie a dokonce i k americkým Indiánům. Kvůli svému pohanskému původu byly však Vánoce zakázány v 17. století v Anglii a některých amerických koloniích.
Východní (pravoslavná) církev slaví narození Krista 6. ledna, který byl odvozen od pohanského svátku (v Alexandrii): Narození Božského eonu. /Zjevení Páně (Epiphanie)/. Později však tento svátek zastínila úcta ke třem svatým králům, kteří přinesli Ježíšovi dary.
Asi od 16. stol. se rozšířil zvyk stavět domácí jesle a od 19. století zdobit vánoční stromek

Betlémy
Praotcem vánočních Betlémů je Svatý František z Assisi. Po návštěvě Svaté země, kde navštívil Betlém, postavil se svými přáteli roku 1223 v jeskyni na hoře Alverno (Itálie) první Betlém Se svými přáteli přivedli do jeskyně, kterou přeměnili na kapli, živého osla i vola a zinscenovali betlém, v němž pak kněz sloužil první vánoční půlnoční mši.
V roce1562 u sv. Klimenta. Důvodem byla snaha jezuitů o rekatolizaci českého lidu. Proto se snažili přimět lidi, aby chodili do kostela a přistavovali k jeslím oděné figury v životní velikosti, které pak přemísťovali podle každého dne z legendy o narození Ježíše Krista. Podle tohoto vzoru se jesličky začaly šířit do dalších kostelů a klášterů.
Počátkem 18. století tradice stavění jesliček postupně zakořenila i v dalších kostelech a klášterech. Později pronikla i do měšťanských domů a koncem 18. století zapustila své tradiční kořeny i mezi prostými lidmi.. Možná i proto, že je osvícenský císař Josef II. spolu s vánočními hrami zakázal.

Lidé si stavěli vlastní jesličky. K základním figurkám - Ježíškovi, Marii, Josefovi, volu, oslu, pastýřům se stády a třem mudrcům - si přidávali i další postavy ze svého okolí. Zvyk stavět Betlémy patřil tedy k nejrozšířenějšímu vánočnímu zvyku. Betlém byl symbolem vánoc, ale v 19. století byl postupně vytlačován vánočním stromkem, který se nakonec stal novým symbolem Vánoc..

Betlémy se stavěly na počátku adventu a teprve o svátku Narození Páně do nich lidé dávali figurku novorozeňátka a přidávali postavičky anděla, pastýřů. Postavičky třech králů a jejich průvodu se přidávali až 6. ledna. Jesličky stávaly ve staveních až do Hromnic a ty největší - vyřezávané zabraly skoro celou světnici.
Vyráběli se z různých (pro chudé lidi dostupných) materiálů: z papíru, dřeva, kukuřičného šustí, těsta, vosku, sádry, keramiky, nebo se ručně malovaly na dřevěné desky dřeva či na papír. Od poloviny 19. století se začaly vyrábět i tištěné Betlémy.
Během staletí vznikaly v pojetí i v materiálu krajové odlišnosti. Lidská tvořivost nezná hranic, a tak někdy bývaly Betlémy posazeny i do fantastické krajiny.
K oblastem se starou betlémářskou tradicí patří Východní Čechy Nejznámější je třebechovický Betlém, který vytvořil v druhé polovině 19. století Josef Probošt z Třebechovic pod Orebem. Společně s Kapuciánem a Josefem Frimlem (který nahradil původní jednoduchý pohon lanky přesným soukolím a převody), vytvořil Probošt Betlém o velikosti 7m x 3,20m x 2,70m, který má čtyři sta pohybujících se figurek. V roce 1934 jej získal František Skřivan a díky jeho péči se Betlém zachoval až do dnešní doby.
Betlém (město)
-z hebrejského Bet Lechem, Dům chleba, je vzdálen pár kilometrů od centra Jeruzaléma.
(arabsky بيت لحم‎, hebrejsky בית לחם‎, řecky Βηθλεέμ, latinsky Bethleem) je město na Západním břehu Jordánu pod palestinskou správou, přibližně 10 km jižně od Jeruzaléma. Pro křesťany má nesmírný význam, neboť se zde podle Nového zákona narodil Ježíš Kristus. V blízkosti se také nachází důležité židovské poutní místo – hrobka Ráchel, manželky Jákoba. Nejvýznamnější památkou je chrám Narození Páně, jedna z nejstarších křesťanských svatyní postavená na místě Ježíšova narození svatou Helenou, matkou byzantského císaře císaře Konstantina Velikého. Zde též svatý Jeroným strávil mnoho let překladem Bible do latiny (viz Vulgata).
Betlém leží 760 m. n m., podle údajů z roku 1998 měl rozlohu 6,0 km² a žilo v něm 21 947 obyvatel.