Soluňáci

V sobotu jsme měli přemýšlet o dobré smrti. Měli jsme také možnost generální (exerciční) svaté zpovědi-vyzpovídat se ze všech hříchů od minulých exercicií a pokud jsou to naše první duchovní cvičení tak za celý život. Po ranních chválách jsme měli přednášku začínající Matoušovým evangeliem 27. kapitolou 1.-6. verš. Tentokrát jsme slyšeli, že mnoho lidí si přeje umřít v klidu ve spánku. Ale smrt ve spánku nemusí být dobrá smrt. Dobrá smrt totiž je ta, po které přijde duše do nebe. Bylo zde použito hezké přirovnání-život je jako vaření. Můžete vařit celou dobu dobře a na konci to najednou všechno zkazit. Nebo i naopak vařit tak, že to není dobré a nakonec si uvědomit co tam chybí a spravit to. Hezká přirovnání byla použita i při dotazech- například že na církov se mnozí ateisté dívají jako na čistý ubrus, na kterém je skvna-všímají si skvrny a ne čistého okolo. Ale zpět k přednášce. Mluvilo se zde také o tom, že smrtelné tělo je k tomu, aby se na zemi dělalo tolik dobra, aby se nesmrtelná duše dostala do nebe. Na začátek další přednášky se četlo z Jana 19. kapitoly 38.-42. verš. Z této přednášky si toho bohužel už tolik nepamatuji. Blízko poledne jsme odjeli na pohřeb. Zemřel jeden starší pán jménem František ze Žerůtek, pohřben byl v nám známém Olbramkostele. Až jsme se vrátili z pohřbu, posadili jsme se do kruhu a povídali si o tom, co jsme si uvědolmili u otevřené rakve a při spouštění rakve do hrobu. Po povídání následovala další přednáška. Na její začátek sse četlo opět z Matoušova evangelia 25. kapitoly 14.-30. verš. Na této přednášce nám o. Marek řekl, že bychom měli na exerciciích udělat 3 kroky
1.vyřešit minulost(u zpovědi)
2. ujasnit si budoucnost(uvědomit si několik věcí které by asi měli být jinak)
3. přemýšlet o tom jak jsem obdarovaný a co stím mám dělat a vzít si jdno předsevzetí
Stejně jako každý večer byla adorace s výstavou nejsvětější svátosti, ale byla tu jedna věc, která jiné dny nebyla. Ostatní dny dostali požehníní všichno najednou, ovšem tentokrát dostal požehnání také každý zvlášť, při žehnání dali kontuři soluňáků tomu, komu se zrovna žehnalo ruku na rameno. Když o. František žehnal o. Markovi, dali mu na ramena ruku všichni.