Za název svého cyrilometodějského příspěvku jsem si zvolil refrén hymny Papežského misijního díla dětí. V těchto slovech se odráží odpověď proroka Izaiáše na Hospodinovo pátrání po někom, kdo by oznámil jeho slova vyvolenému národu. Izaiáš hned odpovídá: Hle, zde jsem, pošli mne. Podobně odpovídá i každý kandidát jáhenství či kněžství, když je před svěcením představován svému biskupovi. Slova, která pronáší, jsou výrazem odhodlání a připravenosti pro službu: „Zde jsem,“ případně: „Jsem připraven.“

V souvislosti projektu příprav na výročí 1150 let od příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, bych se rád ohlédl zpět do svého života, jakým způsobem ve mně Pán vzbuzoval touhu po zvěstování evangelia.

Moje touha zvěstovat evangelium vyvstávala souvisle s dospíváním ve víře. Od doby svého osobního obrácení, kdy jsem se rozhodl Krista následovat, chtěl jsem se stále více dělit o radost z Ježíše, zvěstovat evangelium, stát se podobným apoštolům, kteří opustili vše a následovali svého Mistra, kteří neohroženě zvěstovali vzkříšeného Krista a kteří při své činnosti byli doprovázeni mocnými projevy Ducha svatého. Vskutku nádherný vzor k napodobování!

Vynechám-li zmínku o mnohačetných výzvách, jež mne povzbuzovaly k úsilí zvěstovat evangelium, jako byla četba Písma svatého, různé promluvy kněží, četba životopisů svatých, odpověď misionáře, kterému jsem kdysi napsal, apod., nemohu opomenout dva silné impulsy, a těmi byly antiochie a působení ve Fatymu ve Vranově nad Dyjí.

K obojímu jsem se dostal na základě článku v novinách či plakátku na vývěsce. Antiochie, prázdninová aktivita bohoslovců a mládeže, byla pro mne čtrnáctidenní zkušeností mladého křesťana, který se snaží misijně působit v různých obcích naší země a kde se poprvé setkává s úkolem: vyjít se svou vírou mezi nevěřící.

Působení ve Fatymu spočívalo ve spolupráci na misijní činnosti týmu kněží a laiků, kde jsem poprvé zažil lidové misie, kde jsem se také přímo setkal s realitou religiozity v Severních Čechách. Při zkušenosti v severočeské obci Jeníkov, kde jsem pobýval po značnou dobu, jsem si uvědomil, že misijní území začíná mnohem blíže, než by člověk čekal, a že mnohá místa v naší zemi se již stávají misijním územím.

Svou touhu zvěstovat evangelium nyní uskutečňuji jako kněz, k čemuž mám, řekl bych, mnohé příležitosti. Skupina Soluňáků, mezi které patřím a kteří se formují pro odhodlání stát se apoštoly v naší zemi, jsou jednou z možností, jak vést druhé k misijnímu nadšení. To je důvod, proč jsem Soluňákem, a samozřejmě také proto, že mne strhl příklad svatých bratří Cyrila a Metoděje, kteří se nebáli opustit domy nebo bratry a sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli Ježíši, protože věděli, že stokrát víc dostanou a za podíl budou mít život věčný. Oni nám dali příklad k následování a my jejich příklad můžeme následovat. Soluňáci se tak vidí v roli žáků těchto svatých bratří a usilují o to, být apoštoly v naší zemi. Kéž se tak stane!

DĚDICTVÍ OTCŮ ZACHOVEJ NÁM, PANE!

P. Václav Fojtík